V úterý 17. listopadu 2015, přesně šestadvacet let po Sametové revoluci, se Pevnost poznání stala dějištěm inspirativního závěru popularizačního projektu Podzim komunismu. Zatímco poklidná diskuze o dospívání v socialismu umožnila náhled do tehdejších každodenních životů mladých lidí, z divadelně ztvárněných politických projevů šel mráz po zádech. Excelovala Ivana Plíhalová s řečí Milady Horákové i student Kryštof Zlatník v roli Milouše Jakeše.
Podívejte se na kompletní fotoalbum od Evy Hobzové
O vlastních prožitcích při dospívání během šedé kapitoly socialismu v ČSSR v Pevnosti poznání diskutovali prorektor pro vnější vztahy UP Petr Bilík, sociolog Martin Fafejta, politolog Pavel Šaradín i Martin Štainer ze vzdělávacího sdružení Edukol. Jejich vrstevníci přikyvovali hlavou ve chvílích, kdy propírané zkušenosti měly totožné rysy, mladší studenti bystřili zejména při reflexi toho, zda a jak bylo vůbec možné se tehdy odlišit od masy a jít si vlastní cestou. Inspirativně v tomto ohledu působily vzpomínky na bytí v tehdejších neoficiálních komunitách, na osvěžující výjezdy do zahraničí i na přesné situace, při nichž si dotyční uvědomili, že proti společenské stagnaci je třeba něco podniknout. „Přednášející vlastně byli moji vrstevníci. Proto jsem se také v jejich vyprávění našla. Zažívala jsem totiž něco dost podobného,“ řekla bezprostředně po diskuzi návštěvnice Dana Kovalová, která za poznáním do Pevnosti přijela ze Zlína.
Odvaha i absurdita
Projektu nakonec dominovaly zdramatizované projevy komunistických politiků i osobností, které se režimu postavily čelem. Marek Zahradníček se projevu Gustava Husáka zhostil s faktickou přesností a do slovenské promluvy dokázal propašovat tehdejší absolutní vážnost i schizofrenii, Ivana Plíhalová „svou“ Miladu Horákovou zase přečetla natolik přímě a procítěně, že v Laudonově sále rozechvěla nejednoho smrtelníka. Síla vystoupení vycházela především z jejího charismatu a silného hlasu, proto se není čemu divit, že její čtení bylo vyloženě jedním z nejživějších. Celou show si pro sebe ale ukradl zmiňovaný student Kryštof Zlatník. Do role bývalého generálního tajemníka ÚV KSČ Milouše Jakeše se vžil s neuvěřitelnou lehkostí. Dokázal vypíchnout jemné komické nuance i nesnesitelnou absurditu tehdejšího projevu a razantně tak rozbil sebemenší náznaky letargie.
Když se minulost střetne se současností
Přesto, že divadelně pojaté projevy nebyly pro každého, při závěrečném vystoupení Jaroslava Krejčího s řečí Václava Havla z ledna 1990, se minulost velmi tvrdě střetla se současnou realitou. Zatímco přední herec Moravského divadla v Olomouci s velkým respektem předčítal jeden z nejdůležitějších dokumentů naší novodobé historie, v němž se zdůrazňují pojmy jako solidarita nebo tolerance, aktuální český prezident šířil demagogii na pražském Albertově. Potenciálem, jakkoliv zábavného a nostalgického, projektu Podzim komunismu bylo také připomenout chyby minulosti a varovat před jejich opakováním. Právě díky zmiňované diskuzi a projevům došlo k jeho naplnění se vším všudy. Členové Cechu studentů historie olomoucké Katedry historie odvedli kus poctivé práce a nezbývá než doufat, že obdobně mířené, vtipné i palčivé, v každém případě ale poučné projekty budou v olomouckém muzeu vědy jenom vzkvétat.
Ondřej Čížek
Foto: Eva Hobzová
